Moje první krasobruslařské krůčky začaly na ledě v Ostravě, kam mě přivedla moje maminka. Maminka byla učitelka klavíru a velká milovnice krasobruslení. Každý den se mnou vstávala ve čtyři ráno a vodila mě už jako pětiletého kluka na trénink.

Do Brna jsem přišel ve 14 letech, sám, bez rodičů. Tehdejší systém to tak nabízel. Existovala střediska vrcholového sportu, která měla zázemí pro vybrané talenty. A právě v Brně bylo jedno takovéto středisko pro krasobruslení se specializací na sportovní dvojice. Tehdy si mě vytipoval trenér Ing. Ivan Rezek a nabídl mým rodičům, že si mě do Brna převezme.

Přijít sám do nového města není pro čtrnáctiletého kluka jednoduché, zvlášť, když se tehdy trénovalo v noci… V Brně tehdy byla totiž jen jediná ledová plocha za Lužánkami, kde přednost měli hokejisté a sportovní dvojice mohly trénovat až pozdě večer. Začínali jsme v devět či o půl desáté a končili kolem půlnoci. V noci jsem se pak vracel na podnájem a ráno vstával do školy. Na lumpárny nebyl čas. Tréninky byly náročné a do toho jsem studoval, protože pro rodiče bylo vzdělání prioritní. Nakonec jsem dokončil nejen gymnázium, ale i vysokou školu, odbornou geografii a kartografii na Přírodovědecké fakultě. 

Několikrát se stalo, že jsem chtěl s krasobruslením skončit. Bojoval jsem s krutým vstáváním, překonal závažná zranění, mnohé těžkosti a krizová období, ale nakonec jsem vytrval. S partnerkou Radkou Kovaříkovou jsme získali mnohé světové a evropské trofeje včetně titulu mistrů světa a stali se nejúspěšnější českou sportovní dvojicí v krasobruslení. 

Krasobruslení jsem zůstal věrný a věnuji se mu dodnes.